Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cestopis 2 - Jak si nás Thajsko podmanilo (2010)

Itinerář:  30.6. - 17.6. 2010

30.6.       Vlak Ostrava - Praha
1.7.         Taxík na letiště
1.7.         Letadlo Praha - Kyjev
1.7.         Letadlo Kyjev - Bangkok
2.7.         Letadlo Bangkok - Koh Samui
2.7.         Koh Samui (Samui Orchid Resort)
6.7.         Lomprayah na Koh Pha Ngan
6.7.         Koh Pha Ngan (Haad Yao Bay View Resort)
9.7.         Lomprayah na Koh Tao
9.7.         Koh Tao (Coral View Resort)
14.7.       Lomprayah na Koh Samui
14.7.       Letadlo Koh Samui - Bangkok
14.7.       Bangkok (Asia Hotel)
17.7.       Letadlo Bangkok - Kyjev
17.7.       Letadlo Kyjev - Praha
17.7.       Vlak Praha - Ostrava


Blíží se Vánoce. Opálení z letní dovolené v Thajsku pomalu a jistě mizí. Vzpomínky a zážitky ale ne. Je však třeba je zase oživit. Na netu kupuji letenky ještě za lepší cenu než minule. 11 500,- za osobu. Super. Mám perfektní překvápko a dáreček pod stromek. Nejtěžší je ovšem vydržet a nic neprozradit. Což je ta největší fuška.


1. DEN - 30.6. 2010
 
Konečně jsme se dočkali. Rozdám ve škole vysvědčení, rychle domů něco si sbalit a připravit na cestu. S Adamem už není k vydržení, non stop otravuje, kdy už pojedeme. Uplynulého půl roku mele o Thajsku, vykládá, co tam uvidí a co si koupí. Máme z něho už palici jak meloun. Babi a děda se přijdou rozloučit a odvézt náš domácí zvěřinec. Pes se motá kolem, očichává tašky, je vidět, že se mu to moc nelíbí. Asi něco čuje. Nakonec je pěkně nafrněný. Rybám a křečkovi Pepinovi je to šumafuk. Aspoň tak. Na hlaváku v Ostravě
Nacpeme pár triček do batohů. Je to kopečka jak na dvoudenní školní výlet. Největší místo zabrala elektronika, kopa drátů do všeho možného a léky. Vypadáme jak pojízdná lékárna. Večer smažím řízečky, cestovní horečka vrcholí. Aďa při svém slovním průjmu marně hledá za větou tečku. Mele a mele. Už hodinu před odjezdem na nádraží stojí v pohotovosti v botech u dveří. Ségra nás veze na Hlavní nádraží. Vlak má zpoždění 2O minut. No, to nám to hezky začíná. Při dalším hlášení a prodloužení zpoždění už jsem nervózní i já. Po půlnoci se konečně nalodíme do vlaku, zamáváme zaprášené Ostravě a frčíme!!!!


2. DEN - 1.7. - 2.7. 2010

Po čtvrté hodině ranní jsme v Praze. Jdeme zjistit odjezd aiport expresu. Z jízdního řádu nejsme moc chytří, jeden píše odjezdy od půl sedmé, druhý odjezdy každých třicet minut od páté ráno. Máme čas a jdeme prošmejdit nádraží. Je ale ještě brzo, všechno je zavřené, a tak děláme na lavičkách společnost bezdomovcům.
V pět jdeme zpět na zastávku. Čekáme, čekáme, ale bus nikde. Uplyne další hodina. Po dvoutisící odpovídáme Adovi, že tady bude hned. V letadleVe čtvrt na šest, kdy měly jet už tři busy, lapnu taxikáře a s děckem kolem krku jak potulná cikánka domlouvám cestu na letiště za pětikilo.
Když čekáme po odbavení na letadlo, začínáme mít s Pavlem alergii na otázku - A kdy to pojede? Nakonec se ale dočkáme a  v 8:45 opouštíme rodnou hroudu. Za tři a půl hodinky jsme v Kyjevě. Přistání dalo Adovi trochu zabrat, komplet zblil sebe i letadlo. Smrdíme všichni. Na letišti čvachtáme Adu v umyvadle a jdeme vystát šílenou frontu na letenky. Všude je lidí jak much. Teprve na třetí pokus o správnou frontu je vyfasujeme a s půl hodinovým zpožděním pokračujeme do dalšího letadla. Oproti minulému roku je lepší, novější, více místa pro nohy. Servis se také zlepšil. Cesta se nám tentokrát nezdá tak k nepřežití, utíká to docela svižně. Letiště BangkokVe finále při přistání Ada opět opakuje šavlový tanec, tentokrát jsme připraveni se sáčkem, takže smrdíme jenom minimálně.
Jako zkušení harcovníci předbíháme ostatní a míříme přímo na pasové. Tam nás však čeká dobrá pecka. Adulu mám napsaného v pase, jeho vízum s fotkou je tam přicvaknuto. Jenomže úředník ukazuje, že tam není. Začíná mi být mdlo. Chvíli se s ním dohaduji, že se asi papírek odtrhnul. Domluva je fakt problematická, protože mu prd rozumím a to, co rozumím, zase blbě slyším. Z letadla mám tak zalehlé uši, že mám potíž slyšet svůj vlastní hlas. Nakonec mi tedy dává pro Adu další lejstro na vyplnění a pouští nás dál. Tak to bylo o fous. Najdeme smoking area. Prohlížím si pas  a ejhle - lísteček se odtrhnul, ale vložili mi ho na jinou stránku. Oddechnu si, svého miláčka mi tedy dovolí odvézt zpátky domů. Už jsem se viděla, jak mě vyslýchají, že pašujeme z Thajska bílé děcko.
Uši mě bolí, v hlavě mi hučí jak v oceánu a nejde to Hala pro první tříduprofouknout. Ve čtvrt na šest se jdeme odbavit na let do Koh Samui. Ujímá se nás letuška, zavede nás do luxusně vybavené haly, která vypadá jako obývák, nabízí občerstve-ní. Dáme si kolu a Pavel svoji první Singhu. Škoda, že za dvacet minut musíme k letadlu. Tady bychom vydrželi sedět déle. Jako první nás zavedou na místa a nabídnou před startem džus. Po vzletu dostaneme bohatou snídani - vejce, párečky, slaninu, bramborový nákyp či co, čerstvý špenát, borůvkový krém, croissant, kávu a džus. Nedá se to zbouchat. Jo, business třída. Cítíme se jak bohatí šejci, pořád kolem nás poskakují a dávají Adovi dárečky. Za hodinku už jsme na Koh Samui. Adam si asi značkuje území a zvrací i teď. Naštěstí už vypiloval styl a trefuje se do sáčku přesně. Letiště je strašně malinké a úžasné. Domlouváme odvoz do Samui Orchid Resort. Recepční nám nabízí bungalov za 2000 THB, což rezolutně odmítáme. Nabízím 1500, říkám, že jsme za tuto cenu tady byli loni. Kecám, jasně že jo. Někam volá a nabízí nám cenu i se snídaní za 1600. Bereme. Škoda, že náš starý domeček je obsazený, dostáváme sousední. Vybalíme bagáž a jdeme se projít po pláži. Zase byl odliv. Sbíráme mušle a brodíme se po kotníky ve vodě. Je pod mrakem, sluníčku se dneska nechce. V restauraci u bazénu si dáme první melounový šejk a pivo. Platíme 210 THB. Nějak přes rok podražili. Hupneme do bazénu a pak už se jdeme zavrtat do postele. Únavou už padáme na hubu, je to třeba dospat. V pět hodin jdeme do naší oblíbené restauračky na papu. Pavel má kokos, kuřecí thai polévku a nudle s kuřecím masem. Já si dám melounový šejk a špagety, mají je tu úžasné. Adula má pomerančový džus a kuřecí hamburger s hranolkama. Hezky se napapáme, platíme 550 THB a jdeme k domečku. Na recepci si koupíme tři plechovky koly a pohled, vše po 20 THB. Adula běhá kolem klecí, nejvíce se mu líbí smraďoši Vydrýsci. Vydrží tam stát pěkně dlouho, až mám strach, jestli s ním ten puch nešvihne. Padá tma, je teplo. Jdeme se čvachtat do bazénu a dáváme si kafčo za 20 THB. Je devět, uložíme totálně dobitého Adulu a půjdeme si taky hajnout.

 

3. DEN - 3.7. 2010 

Ráno se probouzíme do krásného slunečného dne. LamaiJdeme na snídani. Jsou croissanty, tousty, ovoce, džusy a kafe. No, od minulého roku se tu moc nezměnilo. V deset hodin si objednáváme na recepci auto, které nás zdarma odveze na Lamai. Při cestě na pláž kupujeme Adovi za 160 nafukovací kruh a za 180 sadu dinosaurů. Na pláži se uvelebíme přímo u moře na lehátkách, objednáváme melounový šejk, pivo a kolu. Platíme 310. Drahota. Je ale horko jak prase, takže si dáme ještě jednu rundu. Moře je krásně teploučké, jako ve vaně. Lidí moc není, zato plážoví obchodníci se u nás střídají jako na běžícím pásu. Asi se jim líbíme. Kupuji dvoje krásné šatečky za 500. V jednu se vydáme hledat něco na papu. Naše stará rybí restaurace je ještě zavřená, Adula hlasuje pro Mc Donald. Ach jo. Jsem v Thajsku a žeru hranolky a kuře. Dali jsme si kuřecí stehýnka smažené v hrubém obalu. Byly fakt výborné, s thajským kořením. Jako dárek k Happy mealu dostáváme dvě skleničky Coca-cola. No, to je super. Následující dva týdny se budeme smykat se sklem. Dobroučké!!!Pak šmejdíme po obchůdcích, v 7/11 kupujeme Adovi krém, holicí pěnu, ledové kafe, kapesníky, džusy a cigarety. Platíme kolem 400 THB. Máme ještě 15 minut. Radši se jdeme potloukat k nástupnímu místu, kde nás má nabrat taxi z hotelu. Pamatujeme si totiž minulý rok, kdy na nás zapomínali skoro každý den. Auto však přijede s velkým předstihem a frčíme domů. U akvária jsou stánky, neodoláme a kupujeme si úžasné banánové palačinky po 30 THB a trochu ovoce. Je šílené vedro, leje to ze mě jak z kropicí konve. Skáčeme do bazénu a rochníme se skoro do pěti. V baru si dáme kávy a sprite za 60 a jdeme na večeři. Tentokrát si to prohodíme, Pája s Adou si dají špagety a já nudle s kuřecím a oříšky. Mňamka. K pití pivíčka a melounový džus. Platíme 410 THB. Domlouváme taky motorku na zítřek. Chceme se podívat do Nanguan Safari parku a objet okolí. Pavel má trochu bobky, nějak přestává mluvit a pozoruje motorky na silnici. Teď do něho prý nemáme mluvit, dálkově studuje jízdu vlevo. Vydáváme se zpět k domečku a krmíme darovaným banánem opičky a tukana. (Od minulého roku je tady pořád, takže naši nektarinku tenkrát přežil). Ada touží vidět kraby a otravuje tak dlouho, až se vydáme na temnou pláž s baterkou. Policajt, který hlídá sousední resort, nás viděl odpoledne hledat mušle. Teď si musí klepat na čelo. Tři blázni potmě v předklonu s baterkou. Pak už sprchnu Adulu, namažu mu přismahlá ramínka a pošlu ho do hajan. Večer koukáme na film Líbáš jako bůh.

 

4. DEN - 4.7. 2010
 

Ráno se budíme v devět a jdeme na snídani. Sloní trekZas to samé. Potom se sbalíme a frčíme na výlet!!! U naší oblíbené hospůdky máme zamluvenou mašinu. Čepujeme benzín za 40 THB. Pavel jezdí kolem a sbližuje se. Nakonec svého oře zkrotí a nalodíme se s Adulou. Za patnáct dvacet minut, kosmickou rychlostí 35 - 40, dojedeme ke slonímu trekkingu. Platíme 1800 THB. Sedáme na ušatého chobotnatce a vydáváme se do džungle. Po chvíli se ujímám řízení, sedám za krk a drandím cestou necestou. Je to pěkná fuška, za chvíli mám propocené i gaťky. Průvodci strčíme pět dolarů, fotil a kameroval celou cestu. Po půlhodině jsme naklepaní jak řízky a dáváme si u baru kolu a sprite. Koupíme za 40 ošatku banánů a bambusu a krmíme sloníka. Pak sedneme na Hondu a jedeme kousek dál do Namuang Safari parku, platíme 700 THB. Vidíme ptačí show. Zahraji si malou roličku, vyvolají mě z publika. Moje malá opičkaPapouch má za úkol vyčíst mi z očí můj věk. Málem si čurnu do textilu, hledí na mě pěkně upřeně z pár centimetrů a při tom párkrát zakrákorá. Potom napíšu na papír číslo 29 a papouch na tabuli vytáhne stejné číslo! Téééda. Je dobrej. Všichni ostatní mi hádají s bídou osmnáct. A to musím mít svůj den. Na hadí show už však nemám odvahu. Ještě by mě při mém štěstí nutili nějakou kobru na krk. A já mám z těchto potvor panický strach.  Jdeme se fotit s papouchem, vydrýskem, tygříkem a opicí. Ta sviňa se mi pěkně pomstila. Pochcala mi kalhoty. Mrkneme i na krokodýly a vydáváme se na vodopády. Je strašné dusno, slunko peče jak o závod a my se škrábeme do šíleného kopce, hopsáme po kamenech v lese jak kamzíci. V půlce cesty se nás ujímá stařičký průvodce, hodí si Aďu za krk a pak teprve začne ten správný horolezecký výcvik. Po nekonečné době tam nakonec přece jenom dolezeme, s jazyky na vestě. Hopnu do přítoku vodopádu a rochním se jak hroch. Musela jsem vypotit tak litr. Adula spustí nohy a řve jak tygr, je to studené. Pavel po přemlouvání taky na chvíli zkusí vodu z hor a pak se vydáváme zpět Krmení dolů. Málem průvodci nestačíme, ale snažíme se. Má za krkem náš poklad! Odměníme ho za námahu 100 THB a 4 dolary. Uřícení kupujeme dole koly a patláme se k motorce. Vracíme se zpět do bungalovu, skáčeme do bazénu. V baru u bazénu si dáme špagetky, rýži s kuřecím a Adula hambáča. K pití pivko, šejk a mirindu. Platíme 410 THB, sedneme zpátky na našeho oře a jedeme se kousek vedle podívat, jak sbírá opička kokosy. Fotíme se s opičím miminkem. Platíme 200 THB. Pak jedeme na Lamai, kupujeme pohledy a známky za 140 THB, v 7/11 ještě krém po opalování za 190 a sadu dinosaurů za 90. Chvíli se cimbáme a okukujeme. V restauraci si dáme ice coffé a opět mirindu.
Adula si ještě vybírá hračku gekona za 80 a opičku za 80. Jedeme zpět, ale naše restauračka je zavřená. Vydáváme se tedy do sousední vesnice, kde najdeme útulné místečko s luxusní obsluhou a božkým papáníčkem. Dám si pivíčko, Pája kokosový šejk a Adula mandarinkový džus. K jídlu zeleninový salát, kuřecí na špejli a hranolky. Mňamka. Gratis nám donesou talířek melounu a ananasu. Platíme 490 THB a odjíždíme vrátit našeho motorizovaného kámoše. Majitel je spokojený, vysmátý, cálneme mu 250 THB a domů jdeme po svých. Pavlovi se vrací nálada, měl bobek strach, že nás na mašině vymele. Jdeme na večerní koupání pod hvězdami, dáme si kafíčka za 40. Večer nám Adula předvádí svoji dinosauří show, komediant jeden. Prohlížíme krásné fotky z dnešního výletu, chvilku sedíme na terase a jdeme hajat. Zítra máme poslední den na Koh Samui. A taky mám narozky. S dvojkou naposledy. Ach jo. 

 

 5. DEN - 5.7. 2010

Ráno raníčko vyšlo sluníčko a my jdeme snídat. Narozeninová kyticeDopoledne trávíme u bazénu grilovačkou. Pak dostanu k narozeninám krásný dárek. Pavel s Aďou natrhají po zahradě květinky, zapíchnou je do obrovské mušle a dají do písku. Okolo namalují srdce, ozdobí mušličkami  a napíšou nápis Milujeme Tě, maminko. Vypadá to fakt nádherně. K bazénu přišla masérka, neodolám a dám si thai masáž. Pája mi k tomu přinese baileys. Cítím se jak v ráji. Chce 300, dám ji dvacku navíc. 
V jednu už je čas se chystat na další show. Za 970 THB kupujeme vstupenky, máme to s poloviční cenou jako hosté. Před vstupem si ještě necháme vyrobit 2 banánové pankake za 60 a Adula si dá nanuka.
Začíná trošku pršet. Je to spíše takové jemné mrholení. Je nám to ale jedno, vstupujeme do haly na lachtaní show. S Adulou se vyfotím s lachtanem za 100 a pokračujeme do akvária. Za 40 kupujeme dva košíčky zelí a krmíme karety. Aďovi málem urafne ruku. Konečně se dopatleme k vytouženým suvenýrům a synátorovi pořizujeme malého plyšového tygříka za 350, bez kterého by dozajista neměl jeho další  život smysl. Následuje ptačí show, kde si Aďa zahraje roličku (jsme hééérecká rodina), dostane rukavici a drží cosi Ptačí showmanorlovi, který si to v letu z ruky vezme. Po ptáčkách je tygří show. Ani nedýcháme, dělají s nimi pěkné kejkle. Nakonec ještě nastoupí Aďovi oblíbenci smraďoši vydrýsci, se kterými se pak fotí. A také dostane na každou ruku obrovskou aru. Vyjdeme ven a koupíme si výborné ice coffé s banánovým likérem po 45 THB a jednu Mirindu za 20, jak jinak. Před bungalovem stojí mini kočár s koníkem, neodolám a za 100 s Aďou absolvujeme vyjížďku po komplexu resortu. Cítím se jako princezna. Svého osobního kočího jsem tedy ještě neměla.
Ve čtyři máme objednané auto na Lamai, kde si nejdříve vybereme nějaké kroupy z bankomatu a jdeme si zařídit lístky na zítřejší loď na Koh Pha-Ngan. Platíme 600 THB, Aďu dostáváme zadarmo, máme tvrdit, že jsou mu tři, říkala paní.  V marketu si Pája kupuje 4 obaly na lahve (260), které jsme sháněli už loni a ještě opalovací krém (280). Protože už Ada padá hlady, koupí si s Pavlem v Mc Donaldu hanbáře a kolu za 142 a pak ještě krájené Málem je neudržel...ovoce (2x ananas a 1x meloun) po 10. Nakoupíme také krásné náramky a náhrdelník
a náhrdelníky za 500 a já si koupím řetízek na ruku se sloníkama za 300. Chytne nás nakupovací mánie a přibíráme ještě 6 zrcátek po 160, stojánek s podložkou pod skleničky za 350, Adulovi a Davídkovi trička po 250 a Pavel si vybere triko za 300. Totálně zmožení nákupy sedneme k baru, dám si baileys, Pavel jakýsi modrozelený utrejch a Ada Mirindu. Gratis dostaneme pečené slané oříšky. Platíme 320 a vydáváme se na večeřičku. Jdeme do restaurace s čerstvými rybami, kde jsme byli loni. Dám si banánový šejk, Pavel pivčo a Ada sprite. K jídlu si vybereme red snippera, kuřecí s kešu oříšky a rýži, grilované kuřecí špejle a hranolky. Nedá se to fakt sníst. Platíme zatím největší pálku - 810 THB za večeři. Ale stála za to. Vydáváme se k 7/11, kde máme spicha s naším taxikářem z hotelu. Přesný jako švýcary nás v 8:15 vyzvedne, naposled zamáváme noční Lamai a jdeme domů balit. Ráno se vydáváme na zatím neznámý ostrov.


6. DEN - 6.7. 2010

Budíme se dříve, o půl deváté. Pláž u resortuPobalíme zbytek, vzbudíme Aďu a jdeme na naši poslední snídani na Koh Samui. V deset odevzdáme klíče, zaplatíme za ubytování (4x1600 THB = 6400 THB), a protože máme ještě čas, jdeme se projít po pláži a udělat pár fotek. Je strašné dusno, tričko se na mě lepí. V půl jedenácté přijede auto, které nás veze do přístavu. Po cestě začne šílená průtrž. Lije jak z konve, takže už nemusím mít mindrák, že jsem zpocená jak prase. Mokří jsou v přístavu totiž všichni. Asi hodinu se krčíme pod střechou. Pak nasedneme do Lomprayah a frčíme. Za necelou půl-
hodinku jsme na Koh Pha-Ngan. Hned u lodi si vyhlídneme naháněčku s ubytováním, která nabízí resort Haad Yao Beach Resort za 600 THB. Bereme. Odvezou nás dobytčákem asi na 15 minut vzdá-lené místo. Resort je postavený do skály, šlapeme schody do bungalovu, ale to nevadí. Je to tu nádherné. Všude kolem zelená zahrada, bungalov má klimu, větrák, ledničku, koupelnu, televizi. Vybalíme nejnutnější a jdeme se projít po pláži. Jsou tři odpoledne, máme hlad. Najdeme si hospůdku přímo na pláži. Ceny jsou ale šílené, kuřecí salát (160), špagety (150), polévka (90) - což byla samá voda, bez masa a Pláž Haad Yaozeleniny. Dáme si pivo, kolu a sprite. Platíme 455 THB. Je to ten nejhorší oběd, jaký jsme v Thajsku kdy měli. Obsluha je pomalá, běhají do vedlejšího baru pro pití, polovinu zapomene, vrací se zpět... Ještě že tu mají bazén, do kterého s Adulou skočím a trochu se osvěžíme. V malém obchůdku si koupíme pohledy a Aďa plastovou loďku s formičkami a  cigára. Platíme kolem 400 a jdeme si najít místečko na pláži. Je tam úžasná hospůdka, s vyvýšenými placy k sezení i ležení, s polštářky a nízkým stolkem. Pár metrů od vody. Moře je hrozně teplé, jako ve vaně. A má nádhernou modrozelenou barvu. Lidi na pláži by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Dáme si nejdříve ice coffé a kokosový šejk a dvě pivka. (250) Rochníme se v té baladě až do šesti a potom se jdeme osprchovat do domečku a zkulturnit se na večeři. Rozhodneme se jít zpátky, kde jsme se byli koupat. Restaurace u hotelu je příšerně drahá. Celá pláž je nasvícená, resorty vytahují na písek stolky s lampičkami.Vypadá to nádherně.  Nejdříve jdeme do obchůdku, kde si koupím plážovou tašku za 120, chipsy za 90, Ada jakousi blbost za 30, cigarety za 90 a popelník za 130. Nemáme totiž žádný na pokoji. Dojdeme k restauraci, vybulíme se pololežo na odpolední místečko, dáme si pivčo a sprite. Objednám si thajské nudle s kuřecím, Pavel kuřecí barbecue a Adula hambáča. (470) Je to úžasné papání. Koukáme na hvězdy, posloucháme šumění moře a je to super. Po večeři se vracíme do resortu, v budce si zaplatíme dva počítače s internetem. Posíláme zprávy a fotky domů. Zhruba po půl hodince platíme 115 THB a v obchůdku ještě bereme velkou kolu a nanuk za 90. V domečku jde konečně Ada kakat! Po šesti dnech. Smrdí jak velbloud, musíme větrat, až nám vlasy lítají. Pustíme Adovi pohádku o dinosaurech, Pavel už klimbá a já píšu deník. Je deset, půjdeme spát. Už se těšíme na zítřek!


7. DEN - 7.7. 2010

Ráno se budíme před devátou. Vykouknu z balkonu. Motorkář AďaMoře není. Odliv jak hrom. Jak to? Vždyť není úplněk. Rozhodujeme se, co teď. Plánovali jsme snídat na pláži, to asi nepůjde. Vydáme se na průzkum okolí. Po prvním kopci to ale vzdáváme, v tom hicu se to fakt nedá. Vracíme se k resortu a půjčujeme si motorku za 250. Teď nám to poznávání půjde svižněji. Nejdříve musíme vybrat nějaké peníze, zbyla nám necelá stovka a bankomat v resortu je mimo provoz. Vytáhnu z bedny pořádný balík a hned se mi dýchá lehčeji. V malé vesničce si v 7/11 kupujeme ciga, pohledy a Adula malé dinosaury za 340. Pak hned vedle objevíme malinkou moderní kavárničku, kde si dám preso, Pavel ice cappucino a Adula výborný jahodový šejk. (130) Na internetu pošlu nějaké zprávy (20). Dojedeme do Tong Saly, přístavu, kde jsme včera připluli. Šmejdíme po stáncích, koupím si super plavky za 250, Pavel kalhoty s kaligrafií za 280 a Adula tričko za 150. U trhu s ovocem všeho druhu nám nakrájí dva Pláž v zemi Nikohosáčky žlutého a červeného melounu za 40. Vracíme se k naší Hondě. Sedátko je ale tak horké, že si můžeme opéct párek. Kupuju za 10 studenou vodu a chladíme ho. Jedeme. Po cestě vidíme překrásnou pláž s obrovskými kameny, připomíná to fotky z Ko Tao. Neodoláme, zaparkujeme Honáka a jdeme se porozhlédnout. Je to opravdu krása, najdeme opuštěnou pláž, kde je sice málo vody, ale na osvěžení stačí. Uděláme pár fotek a vydáváme se zpět k hotelu. Jsme hladoví jak tygři, takže rychle spěcháme na pláž, kde jsme byli včera. Dáme si dvě pivka, sprite, špagety, hamburger, nudle s kuřecím. Zůstaneme tu až do večera, voda přibyla, akorát má přes třicet stupňů, takže jsme spíše jako hroši. Dáme si ještě ice coffé, pivínko, kávu, 2 zmrzky, melounový džus a další sprite. Za celé odpoledne platíme 650. Je tu hezky, ale začínám se osypávat. A ještě k tomu se s Pavlem na ramenou loupeme až do krve, takže vypadáme jak postiženi skvrnitým tyfem. Nechápu to. Jsem pořád zalezlá pod slunečníkem, jenom se vyběhnu očvachat a jsem na uhel. To zatracené slunce ani nezajde za mrak. No, žádné tu nejsou, asi proto. V domečku se osprchujeme, namažeme vším možným, poskládáme Adovi koupené puzzle a jdeme na večeři.. Začíná se pořádně zvedat vítr, asi bude pršet. Jdeme do hotelové restaurace, kde si dáme kuřecí špíz na grilu, vepřové žebro na grilu, hranolky, pivko, pomerančový a melounový džus. (770) Hupsneme do pyžam a koukáme na Noc v muzeu. Ještě Adovi operujeme palec u nohy, asi má zanícené lůžko u nehtu. Řve u toho jak pavián.


8. DEN - 8.7. 2010

Ráno se budíme v devět. Půjčujeme si motorku za 250 a jedeme do 7/11 koupit si snídani. Chlapi si dají párek v rohlíku, já croissant, kafe, Ada jahodové mléko. Kupujeme ještě taštičku - doktor set a cigarety. Platíme 310. Musíme ještě načepovat benzín za 55. Jedeme na místo, Ještě že exituje samopoušť...kde jsme včera našli tu úžasnou pláž s velkými kameny. Je sice málo vody, ale brodíme se, hledáme mušle, hopsáme po skalách. V půl třetí jedeme najít nějakou restauraci, padám hlady. V krásném panoramatickém místě si dám ananasovou loďku s kuřecím a krevetami, Pavel kuřecí rizoto a Adula špagety. Máme žízeň jak velbloudí karavana, takže hned na úvod do sebe každý hodíme dva džusy. Platíme 700. Vracíme motorku a v obchůdku u hotelu kupujeme krém s faktorem 50 za 550 THB. S Pavlem máme na ramenou vypálené díry až do krve. A to jsem dala před odjezdem za solárko skoro patnáct stovek. Asi to půjdu reklamovat. Koupíme si ještě sadu hůlek ve dřevě za 170. Je Haad Yaotřeba taky zařídit dopravu na Ko Tao. V hotelu kupujeme taxi na zítra za 240 a lístky na loď za 700. Adula je zadarmiko. Doploužíme se do domečku. To slunko nás jednou zabije. Dáme si sprchu a jdeme zpět do výhně. V našem oblíbeném baru na pláži si dáme dvě kávy, kokosový shake, pomerančový a melounový džus. Později pod hvězdičkami také večeři. Plaveme v tak teplém moři, že si připadáme jak ve vaně. Pavel bere brýle a šnorchl a jde prozkoumat a nafotit korály.

Ve vodě se rochníme až do západu slunce. S Adou si dám napůl kuřecí se zeleninou a cash nuts a hranolky. Pavel si vybere dva docela sympatické Krabi, kuk!kraby a opečenou bramboru. Je to sranda sledovat, jak zápasí s kleštěmi. Pak to vzdá a rve to rukama. Žerou nás komáři zaživa, takže hned po večeři (870) prcháme do domečku. Balení asi necháme na ráno, už jsou všichni zdechlí. Kouknem na nějaký film (asi po desáté na Noc v muzeu 1 a 2) a půjdeme spinkat. Zítra jedeme na Ko Tao!


 

 

 

 

 

 

 

9. DEN - 9.7. 2010

Ráno vstáváme v půl deváté a balíme. Pak jdeme na snídani do plážového  baru. Dám si topinku s máslem a džemem, kávu a džus. Pavel si objedná Haad Yao breakfast, Adula čerstvý meloun a džus. Donesou mu asi půlku melounu, číšníci se mu smějí, že u toho bude sedět ještě zítra večer. Jsme na želvím ostrověPlatíme 500, tož to byla pěkně bohatá a drahá snídaně. Před 11 odevzdáváme klíče, necháme bágly v recepci a jdeme na internet poslat zprávy domů a nějaké fotky (90). Nejsme si totiž jisti, jestli na Ko Tau bude připojení. V baru hotelu si dáme poslední pivka za 100 a už nás čeká taxi, které nás odveze do přístavu. Loď odplouvá v jednu. Na lodi si dám kafčo a chipsy. Adula usíná, aspoň se nepoblije. V půl třetí jsme na místě. Hned u východu nás lapne taxikář a za 400 odveze do hotelu Coral View resort. Cesta je příšerná, kamenitá a hrozně prudká. Asi po 12 minutách jsme na místě. Je tu krásná pláž, průzračné moře s korály a barevnými rybkami. Jsme téměř odříznutí od civilizace, lidí je tu tak 10. Pokoj mají jen za 1200 THB. Je to dost, počítala jsem tak s devíti stovkami. No nic, tak nebudeme tolik žrát, no. Ubytujeme se, pokoj je proti Koh Samui i proti V plážovém baruKoh Phanganu nic moc. Je tu jen větrák, který pamatuje metuzalém, není teplá voda ani telka. Prý luxus apartmá. Hm, tak to radši nechci vidět to obyčejné. Okolí ale zase všechno vynahrazuje, je to opravdu ráj. Jdeme prošmejdit okolí a pláž. Všude jsou korály, a to i pláž je celá z korálů. Bez bot ani ránu. V baru na pláži si dáváme pivko, melounový šejk, sprite, ice coffé a latté. Platíme 260. Musíme najít laundry, protože už nemáme jediné triko čisté a ručníky jsou jak sviňa. Hned v recepci je prádelna, zbavujeme se dvou tašek prádla a v baru na pláži si dáme k večeři rizoto a kuřecí s burskými oříšky a hranolky. K pití pomerančový džus a dva drinky. Je právě Happy hour, drink za 100, neodoláme, Pavel si objedná mojito a já Ko Tao drink. Jsou silné jak prase, takže jsme za chvilku vysmátí jak leča. Levná opice. V bungalovu  Adovi zapneme počítač s pohádkou a posedáváme na terase. Spisuji pohledy. Jdeme si taky lehnout, jsme pěkně ubití. Je vedro jak prase, větrák se snaží jak umí, jenomže toho moc neumí. Máme celkem neklidnou noc, pořád se převalujeme, Ada cestuje po posteli jak Kolumbus. 


10. DEN - 10.7. 2010

Budíme se před osmou, to se fakt nedá moc spát. Jdeme na snídani. Dám si zase topinku s džemem, Pavel s Adou napůl kontinentální snídani - omeletu, tousty, opečenou šunku, džem.
Na plážiJeště dvě kafe a tři džusy. Platíme 400. Na pláži ještě kupujeme pohledy z Ko Tao a  nějaké známky. Chvilku odpočíváme na terase, Ada se podepisuje asi na 30 pohledů, takže to je tak na hodinku. Pak jdeme na pláž, máme to asi dvacet kroků. Voda je naprosto úžasná, teplounká. Až na ty šutry. Šnorchlujeme. Tolik barevných rybek ve vodě po pás jsem neviděla ani v Egyptu. Ve dvě už  je Ada hotovson, uložím ho do postele a pustím mu pohádku. Slunko peče jak blázen, mrak v nedohlednu. Ten počas se nám fakt letos vydařil. Kolem čtyř začínáme padat hlady. Zajdeme si na hamburger a talíř ovoce k baru na pláži. Jsme strašně unavení ze slunka, jdeme se zakuklit do domečku a pustíme si Slunce, seno. K večeři jdeme do restaurace s vyhlídkou na pláž a Shark bay. Je tam krásně. Dáme si s Adulou čínu se spoustou zeleniny a hranolky, Pavel nudle s kuřecím. Na pití banánové šejky, Pavel kokosový šejk. Jsou naprosto úžasné. Samozřejmě naše malé vohráblo svůj šejk vyleje, takže máme na stole menší potopu. Vyzvedneme si vyprané voňavoučké prádlo, je toho přes dvě kila. Platíme 150, za večeři 390. V baru si ještě koupíme do domečku na večer dvě koly a sprite a Pavel ještě kafčo (120).
 


11. den  - 11.7. 2010

Ráno máme v plánu jet do města. Jenže se budíme až v osm. (Odjezd je o půl deváté a musíme to nahlásit hodinu předem). Posuneme výlet na odpoledne a jdeme snídat. Dáme si s Pavlem tousty s džemem a džusy, Z terasy domečkuAdula talíř ovoce, ze kterého sní maximálně čtvrtinu. V restauraci je i počítač, zajdu poslat zprávy a fotky domů. Pavel mezitím šejkruje s notebookem a hledá WI-FI připojení. Nejde to. Platíme 380 a jdeme se vyplácnout na pláž. Pavel jde šnorchlovat, Adula má žízeň, a tak mu dám stovku, ať si jde něco koupit k baru. To jsem zvědavá, jak se domluví a co přinese. Z dálky ho pozoruju, je to fakt komedie. Chlap tam ještě zametá bar, ale Ada ho chytí za ruku a odvleče k ledničce. Za chvilku už jde vítězně zpátky, v ruce igelitku větší než on. Koupil si sprite, a dokonce mě i Pavlovi koly. Téééda. Ten by se domluvil s každým.  A pak se to stane! Pavel šnorchluje a narazí na žraloka. Leháro na plážiNesežral ho, jasně že ne. Mám z toho teď docela vítr, protože žralok se promenoval ve vodě po prsa pár metrů od břehu. Opékám tělo a hroším se pro jistotu ve vodě po kolena. V půl druhé na nás čeká auto, které nás veze do města. Šmejdíme po obchůdcích. Nejprve si koupím brýle za 150, protože svoje jsem bůhví kam zašantročila. Ještě si vyberu skvělý baret za 120 a pohledy za 44. V 7/11 nakupujeme zásoby pití a nějakých kokinek, protože v hotelu je všechno drahé jak pes. Ada si ještě koupí nějaký časopis s hračkou. Platíme 400. Ve městě je parno jak v peci, na jednom rohu si koupíme dvě plechovky pití za 40 a za pár minut si sedneme do baru a dáme si zmrzlinové shaky a Vedle naší plážesprite. Chtěli jsme si dát i něco k jídlu, ale je to tu předražené, tak jdeme za chvilku zase šmejdit. Aďovi pořídíme krásnou plážovou košili se sloníkem za 180, pak ještě nějaké žďorby a dáme si u stánky 2 smažená kuřecí stehýnka za 60. Jsou úúúžasná. Zajdeme i do cestovky a objednáme si na zítra výlet lodičkou na Nang Yuan Island. Vybereme si soukromý člun za 800, abychom mohli kdykoliv odjet a nebyli vázáni na hromadný odjezd. Strašně se těším, podle fotek to bude paráda. Ve čtyři odpoledne jdeme na smluvené místo k taxíku, který nás veze šnečím tempem do resortu. Cestou vidíme obrovského varana! Zaplatím za obě cesty 400 a jdeme do baru na hamburgry s hranolkama a shaky (510). Hlady už se málem potácím. Pak ještě hupsneme do plavek a jdeme se osvěžit do moře. Zkusím šnorchlovat blíže ke žraločímu ostrovu, prý tam jsou nejkrásnější korály a spousta ryb. Mám ale srdce až v gaťkách a pořád se rozhlížím, jestli neuvidím nějakou zvláštní ploutvičku. Mám kliku. Doplacatím se ke břehu a Pavel ode mě převezme brýle a jde na to stejné místo. Není ani dvacet metrů ode mě a už volá, že viděl zase žraloka.  Být to o tři minutky dříve, když jsem v těch místech plavala já, dostanu asi infarkt. Dáme si na pláži café latté a džusy za 270 a jdeme do domečku. No, dneska to byl výživný den. Musíme se vyspat na zítra, čeká nás výlet! Hurá!

 

12. DEN - 12.7. 2010

Ráno vstáváme už před osmou, musíme se připravit na výlet. Balíme si saky paky a o půl deváté vyjíždíme do města. Zastavíme se v bistru ještě na snídani, dáme si kafe, Adula džus a veliké čerstvé croissanty. Platíme 250. Nang YuanV půl desáté máme sraz u cestovou s řidičem našeho katamaránu. Nasedneme do lodi a fičíme na Nang Yuan Island. Zaplatíme vstupné 200 a ještě za letátka 100. Souostroví spojené bílým pruhem písku je překrásné. Takový kýč, že to až bije do očí. Voda má všechny barvy modré, sluníčko peče a my si užíváme úžasné koupání. V moři je písek, takže hejna ryb vidíme, i když jsme ve vodě skoro po pás. Skály kolem pobřeží jsou obsypané korály. U baru si dáme dvě koly a sprite, je to tam drahé jak prase. Přikoupíme ještě 5 pohledů, fakt stojí za to. Ve dvě hodiny na nás čeká řidič s lodí, neradi odcházíme a loučíme se s touhle neskutečnou nádherou. V přístavu najdeme thajskou hospůdku, dáme si rizoto za 50, kuřecí s oříškama a s rýží za 60 a shaky za 40. Platíme 330. Adula konečně vidí něco jako hračkářství, takže vyškemrá jakéhosi obrovského dinosaura na baterky. To jsem zvědavá, jak ho povezeme, do batohů už nedáme ani kapesník. Pavel si koupí za 200 tílko Ko Tao a Elence pořizujeme nádherné šatičky.  Padáme žízní, horko kulminuje. V přístavu, v jedné smradlavé hospodě si dáme pivka a džus. (230). Ve Modrá, modrá, modrá...čtyři nás odváží auto z hotelu. Hupsneme ještě do moře, kde si parádně škrábnu koleno o korál. Pak si v chatičce prohlížíme dnešní fotky. Chceme jít na večeři, jenže začne prudká bouřka. Asi hodinku pozorujeme běsnění živlů, pak konečně můžeme jít naplnit žaludky. Pája si dá kuřecí polévku, já s Adulou kuřecí maso na zelenině a hranolky. K tomu shaky a ice coffé  (330). Pak pustíme Adovi pohádku a on do deseti minut usne. Je bobek dneska z toho slunka utahaný. Koukneme se na film a jdeme spinkat.


14. DEN - 14.7. 2010

Ráno si trošku pospíme, na snídani jdeme až po deváté. Dáme si všichni tousty s džemem, kafe a Ada džus. (215) Po snídani jdu na internet poslat fotky a zprávy domů (60). Kupuji také v recepci jízdenky na loď z Ko Tao na Samui za 1100. Nádherná plata korálůAda jede zadara, řekla jsem, že jsou mu tři. Jsem to ale lhářka prolhaná. Kdyby to věděl, smrtelně by se urazil. Dopoledne se rozhodneme půjčit si kajak za 300 na dvě hodiny a vydáváme se vstříc nebezpečí. Pádluje jenom Pavel, mně to jde lépe s vařečkou. Nebyla bych mu moc platná. Na vedlejší pláži, kterou máme přes skálu, si v baru dáme dvě koly a tonika (120), je to tu pěkně drahé. Při cestě zpátky Pavel pádlem škrkne o korály a je to v dupě. Pádlo je na sračky. No, teď to bude sranda, jak to teď odpádluje. Radši jsem si měla vzít tu vařechu, fakt. Mám ale šikovného muže, proto ve zdraví a včas dorazíme na naši pláž, kde odevzdáme zbytky výbavy a v baru si objednáme tři šejky, čerstvé ovoce a Adula hamburgra (330). Na toho ale čekáme přes půl hodiny, kuchařka asi nestíhá, dostala zhruba čtyři objednávky naráz. Po jídle se jdeme vyplacatit k moři, Pavel šnorchluje a hledá žraloky. Tentokrát ale má smůlu. Nebo štěstí? Já se držím v bezpečné vzdálenosti, voda max po kolena. Večer si zajdeme na poslední papu, tentokrát jdeme vedle ke konkurenci. Ceny jsou trošku nižší a aspoň nemusíme šlapat ty šílené schody do restauračky... Sbalíme si, což se ukáže jako nadlidský výkon. Všude po pokoji nacházím další a další drobnosti a hlavně hračky. Těch Adam nasbíral kopu. V noci je zase horko jak v peci, ale už jsme se asi aklimatizovali, protože nám zase tak nevadí.

 

15. DEN - 15.7. 2010

Ráno máme trochu fofry, jak jinak. Toto je v mořiPřipravíme si bagáž a jdeme na snídani. Vyrovnáme účet (platí se až na konci) a naskládáme se do auta, které nás za  stovku na osobu veze do přístavu. Slunko zase praží. Tentokrát nás čeká dvouhodinová cesta zpátky na Koh Samui. Jsme tam včas, zbytečně jsem si dávala velikou časovou rezervu. Teď máme zhruba pět hodin do odletu letadla. Pěškobusem se tedy vydáme na túru cestou necestou s plnou polní a hledáme nějakou sympatickou restauračku. Dám si cash and nuts, Pavel nudle a Adula hambáře. Shodneme se, že nejlepší jídlo ze všech ostrovů mají tady,  na Koh Samui. Majitel restaurace nabízí odvoz za 600 bathů, což odmítneme a jdeme podél cesty hledat levnější odvoz. Jeden taxikář nás zaveze za 400. Pořád jsme na letišti ale brzo, takže Na letištišmejdíme tam a zpátky, abychom se nějak zabavili. Po hodině nás napadne jít s davem, kam ostatní vlastně jdou. A helemese! Směrem k letadlům objevíme dlouhou ulici lemovanou restauračkami, kavárnami a obchůdky. Dáme si aspoň nějaké pití a jdeme se odbavit. A tam nás málem trefí, protože čekací hala není uzavřená, jak to bývá, ale přímo venku v krásné botanické zahradě. Je tam i dětský koutek, kam Adam okamžitě nakluše. Najdeme počítače s připojením zdarma a smoking area! Teď už nám ale moc času nezbývá, zabili jsme ho pendlováním před letištěm. Tak aspoň budeme vědět příště, no. Malinké vozítko nás odveze k pestrobarevnému letadlu a za pár minut už se zase vznášíme... Dostaneme i super papu, Adam dokonce krabičku s dětským happy mealem s hračkou. Za hodinku přistáváme v Bangkoku, je to rychlovka. Ada to samosebou opět neustojí, ale už jsme sehraná dvojka, takže sáček je nastavený předem. V Bangkoku se stmívá, je po šesté. Hledáme taxíka, ale poučeni z loňska jdeme k veřejnému taxi. Ten nás za 400 zaveze do centra, k hotelu Asia, který máme jako jediný zaplacený předem. Z hotelu se vyklube kolosální snobárna. Jako trdla z máselné lhoty stojíme v upocených špinavých hadrech a s báglem na zádech v pozlacené hale. Hned vyběhnou olivrejovaní chlapíci, chopí se zavazadel a na vozíčkách je odvážejí k recepci. Přebereme pokoj, který je na patře se střešním bazénem. Super, máme to pár kroků. Pokoj je opravdu krásný, narvaný bar a lednice, televize s 60 programy a veškerý ostatní komfort. Vydáme se na obhlídku okolí, najdeme 7/11, kde nakoupíme nějaké zásoby a šupajdíme do pokoje. Máme toho dneska opravdu dost, takže do hajan!

 

16. DEN - 16.7. 2010

Poslední den v Thajsku. Bazén na střeše Asia HoteluChceme si ho pořádně užít, plánů máme spoustu. Venku je ale vedro jak v peci, takže plány odkládáme na pozdějic a hurá k bazénu! Adula řádí jak černá ruka, naštěstí jsme tam sami. Bazén je skvělý, osvěžující, ale plavat si tak na střeše uprostřed rušného centra... to je teda síla. Pak se vydáme na průzkum. Výtahem v hotelu vyjedeme do patra, které je zároveň nástupní stanicí sky trainu. Trochu se zamotáme u lístků. Asi z nás mají prču, ale chtěla bych je vidět, jak si kupují časovou jízdenku na zóny v Ostravě. To by je ten smích přešel! Nějaká mladá Thajka nám pomůže, takže hupneme do prvního vlaku a fičíme další dvě zastávky do Word Centra. V nejnižším patře je obrovské akvárium, Siam Ocean World. Zaplatíme sice pořádnou pálku za vstupné, ale až Ocean Worldpak si všimneme, že máme v ceně všechny možné atrakce. Začneme loďkou s proskleným dnem, kde se pod námi míhají fakt velcí žraloci a rejnoci. Ani nechci myslet na to, že bychom se překlopili! To by nám ty zapůjčené vesty asi nepomohly... Dostaneme tři obrovské kelímky s popcornem a coly a vydáme se na další prohlídku. V areálu je spousta akvárií, jsou obrovská, poznáváme ryby z našeho šnorchlování. Tučňáci jsou fakt skvělí, Adulu musíme skoro odtáhnout. Další atrakcí jsou happy fish. A že jsou happy nejenom ryby, ale i náš synátor.... Směje se tak, že kolem chodící Japonci ho kamerují a fotí.  Rybky okusují odumřelou kůži, pěkně to lechtá. Vidíme taky ryby, které plavou v pračce, v ledničce a ve všem možném. Obrovský tunel, kde nám plavou žraloci nad hlavou a všude kolem nás, je skvělý. Adam má problém otočit se ke žralokům zády a vyfotit se, vypadají fakt hrůzostrašně. Tak takovou potvoru potkat v moři, tak umřu dřív šokem, než by mě stačil ochutnat. Po akváriu následuje 4D kino. Je to pěkná pohádka o želvičce. Sedačky se s námi hýbou, do obličeje nám stříká voda... tak tohle u nás doma bude tak nejdříve za třicet let. Vysmátí nadoraz jdeme pěšky do MBK, což je óóóbrovský obchod se vším možným. Nakoupíme si spoustu věcí, ale Adam už odmítá šlapat, je unavenka. Jedeme si tedy odpočinout do hotelu, má toho dost. Po obídku se vydáme na dalšíV super ohozu v paláci túru, tentokrát máme v plánu Královský palác, který jsme loni prošvihli. Na druhou stranu Bangkoku si ale musíme vzít taxíka za 200, metrem by to nešlo. Naše oblečení se nelíbí kontrole u vrat, nechápu proč. Vyfasuju tedy na své tříčtvrteční kalhoty dlouhou sukni, takže šmatlám jak Japonka, špatně se v tom hýbe. Pavla přejde smích, jakmile i jeho navlečou do modrých kalhot, takže vypadá jak tramvaják. Adula prošel, prý je baby, takže v pohodě. Zahrady jsou krásné, všude záplava květin, slonů, watů a hlavně zlata. Až z něho bolí oči. Prohlídku ale vezmeme letem světem, protože Adam se celkem nudí, ta nádhera kolem na něj kdovíjaký dojem nedělá. U východu čekají na nebohé turisty tuktukáři. Potřebujeme se dostat na Khao San, ale ceny, které nabízejí, jsou až nestydaté. Jeden si dokonce řekne o 400, za což by nás měl vozit tak týden. Nijak se tím nevzrušuji, beru jednoho za druhým. A že jich tam je pěkná řada! Nakonec seženu tuktuka za padesátku, uprostřed křižovatky mu naskáčeme do vozítka a za pár minut v tom šíleném provozu jsme na slavné ulici. I když je teprve odpoledne, hemží se to tu lidmi a stánky. Dáme se do dalšího nákupního šílenství. Musíme někde koupit další Tramvaják v palácikabelu, protože tohle opravdu do báglů nenacpeme! V restauračce, kde jsme loni oživovali naši nově koupenou kamerku, si dáme oběd a pivko. Trošku zdražili a nějak se jim zdrcly porce. Jít na jejich záchod je zážitek sám o sobě, to si ještě pamatuju. Oželím hrůzostrašnou cestu uličkou plnou odpadků a švábů a doufám, že vydržím až do hotelu. Na konci ulice si koupíme ještě guava shake, je prostě nejlepší ze všech. Skočíme do tuktuku a jedeme na další odpočinek do hotelu. Jsme úplně vyřízení a durch mokří. Hupneme do bazénu a rochníme se až do večera. Máme ještě v plánu velké hračkářství v Central Department Store a taky Night bazaar. Jdeme na sky train, frajersky skoro na třetí pokus koupíme v automatu jízdenky a frčíme do obchoďáku. Jakmile Adula uvidí tu kopu hraček, máme nejméně na dvě hoďky vystaráno. Lítá po obchodě jak zmatená lesní včela a neví, co by si vybral. Nakonec vyhraje veliký hrající Nemo a sada dinosaurů. Svítí jak lampionek, takže se vydáváme na noční bazar. Zkusíme to pěškobusem, ale je to dál, než jsme si mysleli. Před Siam ParagonemPoslední úsek nám ulehčí taxikář, za třicet bathů nás hodí až na místo. Noční bazar je nákupním rájem, dá se tam sehnat všechno. Koupíme hlavně kabelu na dárečky, spoustu triček a šatů a já nevím čeho všeho. Večer pokročil, je třeba se vrátit a sbalit. Už zaseeee! Néééé!!!! V 7/11 si ještě koupíme večeři a jdeme do pokoje. Adula usne coby dup, Pavel hned po něm, takže je to na mně. Zkouknu několik filmů a pak zoufale pochoduji po pokoji, abych nezalomila taky. Ve dvě je budím, musíme předat pokoj a sehnat taxíka na letiště. Venku lije jak z konve, což je v Bangkoku skoro každonoční normál. Docela bez problémů najdu taxíka za čtyři stovky, nalodíme se do auta a naposledy se pohledem loučíme s velkoměstem, které nikdy nespí. V pět hodin se letadlo odlepí od země, padá na nás únava. Další dobrodružství máme za sebou. Teď už se tato země stala naší srdeční záležitostí. Thajsko si nás prostě podmanilo. Nikdy nezapomeneme na tu úžasnou vůni. Vůni Thajska.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

počasí

(Denisa, 11. 5. 2013 19:58)

Dobrý den,
plánujeme cestu do Thajska v podobným termínu jak jezdíte vy, tak bysme se rádi zeptali, jaký je v Thajsku počasí v letních měsících. Dočetli jsme se, že je tam v létě období dešťů. Jaké jste měli počasí vy?

Děkujeme, přejeme spousu nových zážitků.
Denisa a Honza z Brna :-)

Re: počasí

(Lucie, 12. 5. 2013 18:11)

Ahoj Deniso a Honzo,
počasí je poslední roky hodně proměnlivé, už dávno neplatí to, co v minulosti. Například předloni v dubnu, kdy je období sucha, neměla by tedy spadnout ani kapka, byly záplavy a potopily půl Thajska. Hned nato jsme měli v červenci, v dešťové sezoně, bezmračno. Prší nám vždy tak dvakrát třikrát za tři týdny, vždy v noci. V Bangkoku prší každou noc. Ale nepředstavujte si déšť jako u nás - jakmile začne u nás pršet, je hnusně celý den, většinou i dva tři v kuse. Tam prší pár minut, pak vyleze slunko a je pařák. Zažili jsme samozřejmě i tropický liják (Cestopis č. 1), kdy pršelo celý den a pořádně. Každopádně nejlepší počasí v létě je v zálivu - Koh Samui, Phangan, Tao. V 7. a 8. měsíci nedoporučuji ostrovy PHi-Phi a okolní, je tam vítr od širého moře a tím pádem se rychle mění počasí.
Pěkné cestovatelské zážitky!

Re: Re: počasí

(Denisa, 12. 5. 2013 20:08)

Děkujeme. Ještě bychom se chtěli zeptat, jestli je v Thajsku možné se domluvit anglicky nejen v hotelech, ale třeba i s taxikářema. Když přelétáte z Bangkoku na Koh Samui, s kterou společností lítáte?

Zdraví Denisa